Gekončík noční (Eublepharis macularius) je další z ještěrů, kteří se v teraristice těší velké oblíbenosti a to i mezi začínajícími chovateli. Pochází ze skalnatých suchých oblastí Pákistánu a zaujme jak svým roztomilým a značně exotickým vzhledem, tak i svojí mírnou povahou, kdy si je většina jedinců bez problémů schopna zvyknout na manipulaci. Jeho chov není sice složitý, ale i tak je třeba gekončíkovi poskytnou vše co potřebuje a to jak stran potravy, tak podmínek v teráriu nebo chovném boxu. Pokud jste čerstvými majiteli gekončíka, nebo jeho pořízení zvažujete, tak následující článek je cílen právě na vás.

Vzhled Gekončíka nočního

Gekončík vzhledem zaujme na první pohled. Jeho protáhlému nižšímu tělu dominuje masivní tlustý ocas, do kterého si gekončíci ukládají zásoby tuku pro období, kdy v okolí není dostatek potravy. Jedinci tohoto druhu se dorůstají délek od 20 do 30cm včetně ocasu, kdy samci gekončíka nočního jsou obecně o něco delší a masivnější. Vahou mohou dosáhnout až úctyhodných 40-60 gramů. Masivnější tělo je neseno drobnými nožkami, které jsou vybavené drápku, které pomáhají gekončíkovi přichycovat se terénu. Gekončík tedy dokáže šplhat, ale pouze po hrubých površích s dostatkem úchytů. Vertikálně umístěná skleněná nebo plastová stěna je pro ně nepřekonatelnou překážkou. Co se hlavy týče, je široká s širokou tlamou, která gekončíkovi dodává jeho charakteristický roztomilý vzhled a skoro to vypadá, jako by se usmíval. Oči jsou vůči hlavě velké, s pohyblivými víčky.

Co se barevnosti gekončíků týče, platí zde, že existuje obrovské množství vzorů dle morfu zvířete a cenová relace různých barevných a vzorových morfů gekončíka se pohybuje od cca 1000kč až do pár desítek tisíc za raritnější kusy.

Barvy se pohybují od bledších přírodních tónů béžové či žluté, přes sytě oranžovou až po gekončíky průhledné či sytě černé. Často doplněné výraznou těčkovanou texturou, diký které gekončík noční dostal svůj anglický název – Leopard gecko. Vzorování se může objevit na celém těle, na částech těla, nebo až vůbec znovu dle genetiky daného jedince.

Chování Gekončíka nočního

Gekončíci jsou noční zvířata a proto jsou primárně během dne schovaní v temných úkrytech a vylézají za soumraku, aby se nahřáli, hledali potravu nebo jedince opačného pohlaví. V domácích podmínkách je mimo úkryt můžeme teda pozorovat především v noci.

Jsou to obecně nekonfliktní opatrná zvířata, která jsou ale při dostatečné socializaci schopna si na člověka bez problémů zvyknout a viděl jsem i jedince, kteří byli ochotní odpočívat v lidské ruce a čerpat z ní teplo.

Pokud se jim něco nelíbí, zaujmou obranou pózu, která je jednoduše rozpoznatelná. Gekončík začne ve smyčkách švihat ocasem a pokud zdroj narušení jeho klidu nezmizí (typicky třeba přítomná ruku z které je nervózní) často ruku oblízne, čímž dává najevo, že by měla zmizet. V krajním případě může dojít i k defenzivnímu kousnutí, ale u svých současných chovanců jsem se s tím nesetkal a to se v manipulaci s tímto druhem nekrotím. Při krmení z ruky které praktikuji mě naopak kousnou téměř vždy, protože jejich útok na potravu je dost nepřesný. Natáčejí před ním hlavu, takže předpokládám, že přímo před sebou mají slepý úhel a následný útok jde skoro vždy do prstu. Kousnutí není signifikantní, nebolí.

Jak ochočit Gekončíka nočního?

Zmiňoval jsem, že gekončíci jsou poměrně jednoduše navyknutelní na manipulaci. Samozřejmě jako u většiny ještěrů, zvláště takhle malých, se nedá očekávat nic co by byť jen vzdáleně připomínalo jakési sociální pouto. Nicméně při správném přístupu je majitel tohoto úžasného druhu schopen dosáhnout toho, že zvíře není jeho přítomností, případně samotnou manipulací stresováno.

Jak tedy na to? Vše musí být založené na opatrném přístupu, který je z velké části založený na dobrovolnosti ještěra. Rád začínám tím, že ještěra zvykám na svoji přítomnost tím, že mu předkládám potravu. Nejdříve do misky, později z pinzety a ještě později z ruky. K dalšímu kroku v krmení vždy přecházím až ve chvíli, kdy je ještěr zvyklý na ten předchozí a neleká se – toleruje moji přítomnost. Samotné krmení pak doprovázím zvukovým signálem, kdy po celou dobu krmení, už když se přibližuji k chovnému boxu, mlaskám nebo spíše klikám jazykem. Nikde jsem o této technice nečetl, ale zdá se mi, že gekončíci v místnosti na klikání jazykem reagují, vylézají z nor a vyhlížejí, takže to považuji za přínosné.

Pokud je zvládnuté krmení, přecházím k tomu, že před samotným krmením začínám brát gekončíka na ruku. Gekončíka podebírám otevřenou dlaní ze spodu mezi předními a zadními končetinami a nechám ho na ruce se usadit. Důležité je vše dělat šetrně a pomalu a pokud gekončík reaguje vyplašeně a útěkem tak ho nechat a nepokoušet se ho chytat. Pokud se gekončík nechá podebrat, nechávám ruku s ním v teráriu blízko země, znovu proto, aby mohl gekončík kdykoliv odejít, pokud mu manipulace vadí. Samotné intervaly toho kdy gekončík vydrží na ruce se přirozeně prodlužují a v této fázi ochočování zatím jsem se svými jedinci. Pokud do budoucna naberu další poznatky, tuto sekci rozšířím.

Dobrou praxí, vzhledem k tomu že studenokrevní plazi mají rádi zdroje tepla, je na gekončíka nesahat, pokud máme studené ruce. Praktikuji před manipulací to, že ruce držim 20-30 sekund pod proudem tak teplé vody jakou jenom vydržím, abych si ruce nahřál a gekončíkovi tak ruka byla příjemnější.

Dodal bych snad jen, že samozřejmostí, po jakékoliv manipulaci s jakýmkoliv ještěrem je dobrou praxí si omýt ruce mýdlem a teplou vodou. Ještěři mohou být přenašeči bakterií, které pro ně samotné nejsou nebezpečné, ale pro člověka by být mohli – včetně salmonelózy.

V čem chovat Gekončíka nočního?

Správná chovná ubikace je samozřejmě primárním měřítkem toho, jak se Gekončík noční bude u nás v domácnosti mít. V tomto případě můžeme použít terárium, nebo plastový box dle preference a to ve velikosti alespoň 70x40x40cm. Obvykle se uvádí i menší, ale gekončíci mi v menších nádržích nepřijdou přiměřeně. Dokonce bych se nebál rozměr navýšit na nějakých 80-90cm délky pro možnost lepšího teplotního gradientu a více úkrytů mezi kterými si gekončík může volit.

Co se ventilace boxu nebo terária týče, gekončíci na ní vzhledem k tomu, že se jedná o suché terárium, nejsou tak náchylní, ale křížová ventilace je samozřejmě tak jako ve většině případů výhodou – lepší výměna a tím i kvalita vzduchu.

V teráriu musí být samozřejmě nějaké podloží a zde se doporučení a zkušenosti chovatelů značně rozcházejí. Gekončíci jsou chováni na písku, rašelině, lignocelu, kapesníkách, plastových kobercích a dalších více či méně bizarních podložích. Za mě určitě nedoporučuji čistý písek. Je velice abrazivní, existují zkušenosti chovatelů a veterinářů kteří řešili ucpání gekončíka pískem a navíc gekončík nežije na dunách Sahary, takže ani z nějakého přírodního hlediska nedává samotný písek smysl. Další variantou je rašelina, nebo lignocel, kdy ale obě tyto možnosti jsou po proschnutí velice prašné. To nemusí být problém v přírodě kde je úplně jiná ventilace, ale zvíře bych do malé plastové krychle společně s něčím co generuje obrovské množství prachu nezavíral. Co se koberečků a papírových utěrek týče, považuji to možná za funkční, ale bizarně hygienicky přehnané a nepraktikuji to.

Bezpečné, estetické a plně funkční řešení je za mě kočkolit. Samozřejmě ne ve formě granulátu co se dává kočkám do toalety. Právě tento kočkolit, který je ve skutečnosti stoprocentní Bentonit (v přírodě těžený jíl) smíchám z vodou a následně vzniknuvší bahýnko naplácám do terária tak, abych vytvořil reliéf který potřebuji. Po vyschnutí bentonit zatuhne a vytvoří pevné podloží. Nevýhodou je, že při schnutí popraská, což se někomu může jevit esteticky – mně ne. Pomáhá nechat prosychat kočkolit pomalu a aktuálně testuji i poměrné míchání s pískem který do směsi přidávám. Zatím se přidání písku neprojevilo nijak výrazně, ale jsem si skoro jist, že jsem písku nepřidal dostatek. Pokud budete zkoušet, nebál bych se namíchání v poměru 50:50.

Box či terárium pro gekončíka potřebuje i samozřejmě nějakou výbavu. Důležité jsou pro tento druh úkryty, kterých by mělo být hned několik. Jeden úkryt by měl být umístěný v části terária kde je výhřev a druhý v místě, kde je naopak chladněji. Gekončík si tak jednoduše může dle své vnitřní teploty zvolit kde chce trávit v danou chvíli čas. Co se charakteru úkrytů týká, tak gekončíci noční jednoznačně preferují tmavé užší prostory a tomu úkryty přizpůsobte. Může se jednat jednoduše o umístění korkových kůr, obrácených květináčů s vyřízlými vchody, nebo čehokoliv bezpečného co vytvoří štěrbiny do kterých si gekončík zaleze.

Další speciální úkryt který nesmí chybět je vlhký úkryt. Je to místo kde je vyšší vlhkost než ve zbytku terária a gekončík si tak do něj může zalézt pokud po vlhkosti zatouží. Typicky je toto užitečné především před svlekem, protože svlékání se v suchu může zapříčinit nedokonalý svlek a s tím spojené případné zdravotní problémy pro zvíře. Do boxu umístěte malou plastovou krabičku (do které se gekončík vejde) a do víčka vyřízněte otvor kterým se protáhne. Dovnitř nasypte rašelinu, kterou stále udržujte lehce vlhkou. Pravidelně také kontrolujte jestli substrát v krabičce neplesniví.

V teráriu samozřejmě nesmí chybět další věci, jak zdroj tepla, přístup k pitné vodě a podobně, ale ty podrobněji rozeberu v následujících odstavcích.

Krmení Gekončíka nočního

Gekončík noční je výhradně hmyzožravec a tomu se musí přizpůsobit jeho dieta. Možné je krmit rozličnými druhy švábů, larev a hmyzu. Z mojí vlastní zkušenosti gekončíci velmi dobře přijímají šváby druhu Blaptica dubia (Šváb argentinský) a Shelfordella tartara (Šváb turkistánský). Ty obsahují vysoké množství živin a tvoří tak v mém chovu základ krmiva. Je možné je nahradit i cvrčky, které ale nedoporučuji. Jako druh jsou mnohem náchylnější k nemocem a výživová hodnota je nižší. Potravu je možné doplnit i o různé druhy larev, především druhů Tenebrio molitor (Potemník moučný, lidově moučný červ) a nebo Zophobas morio (Potemník brazilský). Na internetu existují anekdotické zmínky o tom, že tyto larvy mohou zvíře po pozření zranit, či se z něj dokonce prokousat. Myslím si, že pokud je něco takového možné, jedná se o velmi zřídkavé nehody, ale ani tak neriskuji a larvy obou druhů předzabíjím zmáčknutím hlavy. Obecně platí, že tyto larvy gekončíkům velmi chutnají, ale pro pravidelné krmení jsou příliš tučné. Proto je zvířatům poskytuji pouze zřídkavě na zpestření. Zajímavé je, že moji gekončici jsou ochotni pojídat druh Tenebrio molitor i ve fázi dospělce, tedy brouka. Většina jiných zvířat tyto brouky odmítá, jelikož vypouštějí zapáchající obranné látky. Tak či tak, vzhledem k nedostatku informací o výživových hodnotách těchto brouků s nimi nekrmím téměř vůbec.

Co se frekvence a množství krmení týká, tak nedospělým jedincům předkládejte potravu jednou denně a dospělým pak jednou za tři dny. Velikost potravy by nikdy neměla překračovat svojí délkou šířku tlamy gekončíka nočního a množství já osobně koriguji nikoliv nějakou stanovenou dávkou, ale dle aktuální kondice zvířete. Pokud se mi zvíře jeví nedokrmené, předkládám kusů hmyzu více, pokud má hezkou kondici (zásoby v ocasu, široké tělo) krmím pouze jedním kusem přiměřeně velkého hmyzu. Veškerý krmný hmyz obalujte do vápníkového prášku a ze zkušeností ostatních chovatelů je možné nechávat v teráriu přímo malou misku s vápníkem. To dělám, ale nevšiml jsem si, že by ji gekončíci olizovali. Každopádně je jako u mnoha jiných druhů vápník naprosto nezbytný pro zdraví gekončíka a není třeba s ním šetřit. Pokud zvířeti nepřisvěcujete UVB světlem, jednou za čtrnáct dní obalte potravu ve směsi vápníku a vitamínu d3, který je potřebný právě pro zpracování vápníku v těle.

Permanentní přístup k vodě je samozřejmostí a proto v teráriu nesmí chybět malá miska s vodou, kterou vyměňujeme na denní bázi. Vzhledem k přírodnímu zasazení zvířete je pravděpodobné, že gekončíci by byli schopni vydržet delší dobu bez vody, ale v zajetí zvířatům poskytujeme optimální podmínky a ne simulaci nouze.

Co se ostatních živin týká, tak jak jsem zmínil, gekončíci jsou čistě hmyzožraví, takže určitě zapomeňte na nějaké ovoce, zeleniny a kašičky podobného složení. Veškeré další živiny zvířeti zajistíme tak, že kvalitně a pestře krmíme zelenou složkou potravy právě krmný hmyz.

Světla a teplo pro Gekončíka nočního

Gekončík noční je noční živočich jak napovídá jeho český název. Znamená to, že během dne se schovává, vychází za soumraku aby se nahřál z povrchů předehřátých sluncem, v noci je aktivní – loví, páří se – a za úsvitu se navrací do svého úkrytu. Pro nás je důležité, že chceme gekončíkovi především simulovat denní cyklus a zajistit mu vhodný teplotní gradient v teráriu.

Platí, že teplota v chladné části terária by se měla pohybovat kolem 24 stupňů celsia a na výhřevném bodu pak okolo 35 stupňů celsia. Toho lze dosáhnout vícero způsoby. Jedním z nich je výhřevná žárovka, kterou umístíme do jednoho z krajů terária a změříme pod ní teplotu tak, abychom dosáhli požadovaných 35 stupňů. Nutné je počítat s tím, že tělo gekončíka má nějakou výšku a teplotu změříme tedy nějaké 2-3cm nad podkladem.

Další možností je výhřevná deska ze spodu terária – ne po celé délce, ale zase pouze na jedné straně. Cca 1/3 plochy. V tomto případě měříme teplotu na povrchu substrátu, kde by znovu neměla překračovat zmíněných 35 stupňů celsia. Pokud používáte výhřevnou desku, vždy se ujistěte, že je vybavená vestavěným termostatem s možností regulace teploty, nebo připojená na externí termostat. Zamezí tak riziku přehřátí desky a případného úmrtí zvířete, či dokonce hůře – požáru.

Já osobně radši používám žárovky, protože zároveň v místech kam dopadá minimum denních paprsků, zvířeti simulují denní režim, pokud tedy máte žárovky správně nastavené na vypínání a zapínání se soumrakem. I desky mají ale svoje výhody. V případě zvířat s morfem který způsobuje větší citlivost očí gekončíka na světlo jsou nutností a samotné nahřívání z povrchu pak pozitivně působí na trávení zvířat.

Další světlo, pokud se pro něj rozhodnete je UVB žárovka. UVB záření dovoluje gekončíkům vytvářet vitamín D3, který je nutný pro zpracovávání vápníku. Jak jsem již zmínil, je možné ho dodávat formou doplňků s krmením a nebo přirozeně právě skrze žárovku. Gekončíci mají velmi tenkou kůži která UVB záření zpracovává dost efektivně a jedná se o variantu, která je pro zvíře bezpečnější, protože na rozdíl od suplementu, UVB zářením nemůžete zvíře předávkovat. Nevýhoda pak je, že je potřeba vypozorovat, zda-li se UVB záření ke zvířeti dostane. Gekončíci jsou noční tvorové a proto se vylézají slunit za soumraku a do úkrytů zalézají zpátky za úsvitu. Pokud váš gekončík pod rozsvícenou UVB žárovku nikdy nevylézá, bude nutné setup upravit třeba skrze postupně se ztmavující žárovky a nebo přejít na suplementaci.

Chov Gekončíka nočního ve skupině nebo samostatně

Pokud se bavíme o možnosti chovu gekončíka ve skupině, pak mám na mysli malá mláďata, nebo samice. Chov dospělých samců není možný ani teoreticky. Jedná se o vysoce teritoriální zvířata bojující o území i zdroje a samci by se permanentně napadali, způsobovali si stres a případně i více či méně vážná zranění.

Toto řečeno, chov ve skupině nedoporučuji obecně. Jedná se o solitérní druh, který vyjma páření v přírodě přítomnost ostatních jedinců nevyhledává a i mezi samicemi je možné pozorovat soupeření, které pro klidný chov není žádoucí a může vést k roztržkám, nevyrovnanosti při krmení a podobně. I mezi klidnými nesoupeřícími samicemi může dojít k problémům a zraněním, třeba pokud po sobě lezou, nebo loví potravu. Gekončíci mají jemnou kůži a ostré drápky, které ji jednoduše poškodí.

Výrazně se tak kloním k solitérnímu chovu jednoho jedince na ubikaci, kdy rozumné mi přijde nechat pospolu pouze velmi malá mláďata do doby, než jim připravím jednotlivé ubikace.

Slovo o Gekončíkovi nočním závěrem

Gekončík je jedno z mých nejoblíbenějších „základních“ teraristických zvířat. Nádherný na pohled, mírný chováním, po zvyknutí nebojácný a celkově při dodržení základních podmínek nenáročný na chov. Pokud zaujal i vás a dočetli jste tento článek, jste vybavení veškerými znalostmi které jsou pro chov gekončíka nutné – tak aby ve vaší péči prosperoval a bylo mu dobře. Pokud chcete gekončíky vidět, tak doporučuji videa z mého kanálu Pet svět cz níže: