Tilikva obrovská (Tiliqua gigas) je jedním z největších scinků na naší planetě. Jedná o odolného ještěra, který není v chovech příliš rozšířený, ale při dodržení jednoduchých pravidel je chov tilikvy naprosto bezproblémový. Zaujme především svojí klidnou povahou a exotickým vzhledem, kterému dominuje výrazný modrý jazyk, podle kterého ještěr dostal i svoje anglické jméno: „blue-tongued skink“. V následujícím článku se dozvíte veškeré potřebné informace pro chov tilikvy. Nutno podotknout, že nároky na chov tilikvy se liší u různých variant podle lokality z které pocházejí. Tento článek se zaměřuje na chov Tiliqua gigas evanescens, což je tilikva pocházející z Indonésie. Pokud zvažujete koupi tilikvy z jiné lokality, čerpejte informace z více zdrojů.
Vzhled Tilikvy obrovské
Tilikva je scink a tomu také odpovídá její vzhled. Jedná se o nízkého ještěra s dlouhým ocasem, výraznou hlavou a krátkými končetinami. Tělo s ocasem částečně může připomínat hada. Tilikva dosahuje délky kolem šedesáti centimetrů a váhy kolem 700 gramů. Samci jsou od samic téměř nerozlišitelní. Zajímavostí u tilikvy je její sytě modrý jazyk, který pravděpodobně slouží v přírodě k odstrašení predátorů.
Tilikva se dle lokalit liší i ve vnější barevnosti. Můžeme vidět jedince ve světle pískových barvách až po tmavě hnědé zemité odstíny. Bez vzorů, ale také s fleky, nebo výrazným pruhováním. Obecně vzhled tilikvy v přírodě výrazně přispívá k její schopnosti maskovat se v prostředí.
Chování Tilikvy obrovské
Tilikva je poměrně klidný ještěr se zájmem o svoje okolí. Tomu je třeba přizpůsobit jak její terárium, tak manipulaci s ještěrem.
V případě že preferujete kontaktní chov, při opatrném zvykání nebude mít tilikva problém si přivyknout na vaši přítomnost, zbavit se počátečního strachu a do jisté míry se o vás i zajímat. Toto řečeno, tilikva chvílemi může působit ve svém chování lehce „natvrdle“ a zvlášť v přítomnosti potravy dokáže zapomenout rozdíl mezi šnekem a vaším prstem. Kousnutí tilikvy je poměrně silné tlakem, ale málokdy projde kůží. I tak je na místě lehká obezřetnost.
Přestože tilikva dobře snáší běžnou manipulaci, nezapomínejte, že se stále jedná o ještěra, který neprojevuje emoce a náklonost na jakou jsme zvyklí například od savců. Není tedy žádoucí se s ještěry mazlit a podobně. Tilikva může být na vaší manipulaci zvyklá a neprojevovat nevoli, ale nic pozitivního ji to nepřináší.
Zmínil jsem, že tilikva je ještěr zvídavý. Ráda prozkoumává a je tedy možné tilikvu „venčit“. A tím nemyslím venku. Optimální je ještěrovi poskytnout možnost opustit terárium a vrátit se do něj z vlastní vůle. Samozřejmě v plně zabezpečené místnosti kde ještěr potenciálně nemůže nikde uvíznout, něco sežrat, nebo se jinak ohrozit. V případě že tyto podmínky nejsou stoprocentně splněny, je lepší tilikvu z vhodně zařízeného terária nepouštět. Tilikvu bych ani nikam nepřenášel a nechal to čistě na bázi dobrovolnosti opuštění terária. V opačném případě můžete tilikvu stresovat násilným přestěhováním do neznámého prostoru.
V čem chovat Tilikvu obrovskou
Tilikvu chováme v teráriu. Terárium by mělo mít minimální rozměr 100x50x50 centimetrů, ale vzhledem ke zvídavosti a aktivitě tohoto ještěra se dá říci, že čím více prostoru mu poskytnete tím lépe. Důležitou dispozicí terária je dostatečné větrání kdy ideální je větrací lišta umístěná na přední a vrchní straně terária. Neprosto nevhodné je potom pro tilikvu akvárium, v kterém nelze zajistit vhodnou křížovou ventilaci. Terárium musí také mít vyřešené přívody na světla…o tom dále.
Jedná se o pozemního ještěra a tomu je nutné přizpůsobit i vybavení terária. Základem je alespoň 15cm tlustá vrstva základního substrátu – rašeliny. Ta je pro tilikvu neškodná a pomůže udržet dostatečnou vlhkost v teráriu. Tilikvy se také velmi rády zahrabávají a proto vhodné v části terária udělat tzv. hrabací kopec, který by optimálně měl být tvořený nějakým hrubším substrátem typu mulčovací kůra, hrabanka a podobně.
Další výbavou mohou být i různé kořeny, kůry a jiné přízemní překážky, které vytvoří v teráriu množství přirozených úkrytů, která tilikva ocení a aktivně využije. Lze umístit i živé rostliny (ověřte si předem jejich NEjedovatost pro ještěry), ale z mojí vlastní zkušenosti to nemá valného významu. Minimálně můj jedinec tilikvy by s nimi udělal velmi rychlý proces.
Nezbytností je i veliká miska na vodu, z které může tilikva pít a také se v ní celá projít, což pomáhá s jejím svlekem. Pokud tuto možnost tilikva nemá, může jí svlek ulpět především na prstech, což může vést k jejich nekróze.
Krmení Tilikvy obrovské
Tilikva je všežravec a je ochotná sežrat opravu téměř vše. Díky tomu je občas přezdívaná popelnicí mezi ještěry a bohužel dost často krmena naprosto nevhodně. To že je ještěr schopný a ochotný něco sežrat ještě neznamená, že bychom mu měli dávat nesmysly a nedbat na jeho správnou dietu.
Tilikvu můžeme krmit jak masitou stravou, tak zeleným. Počas života tilikvy se rozvržení jejího jídelníčku mění, kdy mláďata konzumují více masitou potravu a dospělci spíše zelenou. Pro tilikvu ve věku jednoho až třech měsíců připravujeme stravu obsahující asi 80 procent masité složky a 20 procent zelených složek. Jídelníček postupně upravujeme až do dospělosti (1+let) kdy finální rozvržení by mělo končit na cca 35 procentech masité potravy a 65 procentech zelené složky.
Masitou složku potravy pro tilikvu pak může tvořit hmyz, vařené maso a nejpřirozeněji šneci, kterými se tilikvy živý v přírodě a které jsou schopny zkonzumovat i se skořápkou. Výjímečně, pokud nemáte po ruce nic vhodnějšího, lze masitou složku zastoupit kvalitní kočičí konzervou s vysokým obsahem masa a bez obylnin. Pokud krmíte hmyzem nebo šneky, vždy je berte z kvalitního zdroje a pokud možno se úplně vyhněte potravě nasbírané venku. To se zvyšuje riziko přenosu parazitů na tilikvu.
Zelená složka je pak tvořena zeleninou a ovocem a rostlinami, kdy ovoce by díky vysokému obsahu cukru mělo tvořit pouze 10 procent zelené složky a většinu by měla tvořit zelenina listová. Zde uvádím seznam jednotlivých složek, které jsou pro tilikvu vhodné:
Listová zelenina / Rostliny:
Listy pampelišky, listy tuřínu, listy brukve, římský salát a další…
Jiná zelenina:
Máslová dýně, mrkev, paprika, cuketa, batáty, hrášek a další…
Ovoce:
Jablka, maliny, ostružiny, borůvky, jahody, banán, mango a další…
Dá se říci, že čím zajímavější směs pro tilikvu uděláte, tím více živin se do jejího těla dostane a tím samozřejmě lépe. Já potravu střídám a příkladem uvedu, že nynější směs co mám uschovanou v mrazáku sem vytvořil rozmixováním římského salátu, máslové dýně a jednoho balení borůvek a tilikva se po ní může utlouct. Někdy se může stát, že tilikva je zmlsaná a některé důležité složky potravy odmítá žrát. Mě se osvědčilo zelenou složku potravy lehce povařit rozmixovat společně s malým podílem ovoce. Do této kaše pak můžete zamíchat i masitou složku potravy a pro tilikvu je to pak mnohem lákavější. Většina tilikev bude ale žrát i zelenou složku syrovou, nakrájenou na menší části.
Některé věci samozřejmě mohou být pro tilikvu obrovskou nebezpečné a to buď obecně nebo ve větším množství. Krmení následujícími surovinami se poroto vyhněte:
Špenát, brokolice, zelí, kapusta, ledový salát, citrusy, avokádo, cibule, česnek, reveň.
Seznam bezpečných/nebezpečných surovin není samozřejmě kompletní a pokud chcete krmit něčím co v seznamu není uvedeno, vždy zkontrolujte bezpečnost pro vaší tilikvu.
Každou krmnou dávku je také nutné doplnit o vápník v prášku. Není třeba se obávat předávkování, protože jeho přebytek tilikva bez problémů vyloučí. Naopak nedostatek vápníků vede u ještěrů k velmi vážným zdravotním komplikacím které končí zmrzačením zvířete, nebo jeho smrtí.
Světla pro Tilikvu obrovskou a teplota
Tilikva je denní ještěr a proto je potřeba ji svítit. Konkrétně potřebuje k zdravému životu dvě žárovky.
V prvé řadě výhřevnou žárovku. Její sílu vybereme dle vzdálenosti od výhřevného místa. Cílem je, aby v nejteplejším místě v teráriu byla teplota v rozmezí 35-40 stupňů celsia. Na obalech výhřevných žárovek je uvedena dosažená teplota vůči vzdálenosti od cíle což pomůže orientačně s nákupem a teplotu si pak v teráriu doměříme a výšku žárovky upravíme dle potřeby. Ve studené neosvícené straně terária by pak měla být teplota 24-28 stupňů celsia a pro tilikvu se tak vytvoří přechod a možnost regulovat si vnitřní teplotu.
Druhou žárovkou je pak UVB žárovka simulující venkovní světlo. Tilikvi jako jiní plazi potřebují pro život metabolizovat vápník a tato metabolizace se provádí pomocí vitamínu d3 který je získáván právě z UVB záření. UVB žárovka musí být umístěná ve stejném místě jako výhřevná, aby UVB záření tilikva vstřebávala když se sluní. Sílů UVB žárovky znovu vybereme podle vzdálenosti od cílového místa.
Obě žárovky je třeba na noc vypínat a simulovat tím denní cyklus. To lze buď manuálně, nebo pořízením chytré zásuvky. Doporučuji tapo od tp-linku. Ta stojí pár stovek a lze ji jednoduše pomocí mobilní aplikace nastavit tak, aby automaticky kopírovala denní cyklus v naší zemi a rozsvítila žárovku s východem slunce a se západem ji zhasla.
Chov Tilikvy obrovské samostatně nebo ve skupině
Tilikvu vždy chováme samostatně. Je velmi teritoriální a vůči jedincům svého druhu poměrně agresivní, zvláště k jedincům stejného pohlaví. Soužití tilikev nutně skončí vážným zraněním, včetně ukousaných končetin a podobně.
Některé zdroje uvádějí možnost trvalého soužití samce a samice v dostatečně prostorném teráriu, ale já bych nedoporučoval ani to. Samec v prvé řadě bude samici permanentně obtěžovat a ta se může bránit, což znovu může vést ke zraněním. Chov jedinců samostatně je tedy vzhledem k tomu, že se nejedná o sociální ještěry to nejlepší co můžete udělat.
Slovo o Tilikvě obrosvské závěrem
Tilikva je impozantní středně velký ještěr, kterého je úžasné pozorovat i chovat. Při výběru mláděte je dobré pořádně prověřit chovatele, protože někteří jedinci odchovávají mláďata v příšerných podmínkách. Pokud si terarista vyberete kvalitní mládě a dodržíte výše popsanou péči, bude mít krásné, na nemoci nenáchylné zvíře, které bude prospívat dělat mu radost.
